Pindy z knížek (Co si nechat napsat na předpis ohledně duševního zdraví)

Mnich, který prodal své Ferrari, 4 Dohody, 5. Dohoda, Jak získávat přátele a působit na lidi. A mnoho dalších. To jsou knihy, které lidé často uvádějí, že jim změnily život. Posunuly je, daly jim nový úhel pohledu na svět. Taky jich pár mám a moje tipy naleznete na konci článku.

Proč o nich ale chci psát dnes. Znáte ten typ lidí, o kterých se říká, že mluví jako kniha? Jsou chytří ? Jsou vzdělaní? Máte je rádi?

Já si totiž vybavím skupinu přátel, kteří často používají hlášky z knih a když mluví, máte pocit, že převzaly jazyk dané knihy. 

Ano, do určité doby je to zajímavé. Častokrát i vtipné. Když se mě někdo zeptá, která kniha ovlivnila nejvíc mě, tak zpravidla řeknu: Malý princ. Musela jsem ho číst několikrát, jako malá jsem mu nerozuměla. A v dospělosti se k němu často vracím. Což potvrzuje příklad o otravných opakujících se hláškách, které nesnáším na některých přátelích. A které samozřejmě sama dělám.

Proč by podle mě měly být některé knihy na předpis ? Možná proto, že dokáží lidem zamotat hlavu. 

Je to jako ta krásná holka od vedle. Pořád po ní pokukuju. Mí kolegové řikaj, že je i chytrá. Krom toho, že je samozřejmě brutálně krásná a má ty nejkrásnější prsa na světě. Určitě. Teda já ještě neviděl, ale určitě budou stejně dokonalý, jako ona.

A teď si představte, že tu holku oslovíte. Jmenuje se Helena.

Bože! Trojská! Jen tak náhodou jsme se potkali ve firemní kantýně. Samozřejmě jsem to zařídil. Nejsem žádný máslo. Vim, jak oslovit holku, že jo. Teoreticky. Pár E-booků už jsem přečetl a dokonce byl na Komfortce (překračování komfortní zóny). 

Takže jak to bylo. Stojím za ní v kantýně frontu na zaplacení, potěj se mi ruce, celej se potim a doufám, že to ona necejtí. Ona totiž voní božsky a kdybych jí nevoněl, tak je to v pytli. Protože ze studií vyplývá, že si musíme hlavně vonět. Deodorant mam, že jo. Ale co kdyby. Jak já mam vědět, že jí bude vonět můj pot, když nevoní ani mě. No nic. Zpátky k obědu, teda její svíčkový.

Odhodlám se něco říct a nic mě nenapadá. Bože řekni něco, ty vole!

Já: “ ty bláho, tvoje svíčková vypadá jako mapa únikovýho východu u nás v datacentru.”

Ona: ???

Já: (úsměv)….

Trapný ticho. Bože já to fakt řekl. Jsem idiot.

Ona: tak to abych se v tom moc nehrabala co ? (tváří se shovívavě)

Já: no, jen trochu.

(Kromě potu ze mě teče snad už i krev, protože pot jsem vyčerpal)

Zavřete mi někdo hubu. Já melu takový kraviny.

No nic. Takže asi chápete, jakej já jsem borec. Nicméně s touhle luxusní kočičkou jsme pokecali u oběda a já zjistil, že maj kluci pravdu.  Je to v prdeli. Vona je ještě chytrá. Kdyby byla aspoň blbá, víc bych si věřil, mohl na ní použít nějaký levný triky z komfortky, ale tohle je jinej level. To je jako chtít naprogramovat Office 365 a v ruce držet knížku: Jak na Word pro začátečníky.


O měsíc později

Čím víc s tou buchtou trávim čas (už nejen na obědech), tím víc jsem v prdeli a tím víc mi hučí nejen v hlavě. Přistihnu se, jak začínám používat fráze jako ona. Vyhledávám si informace na netu, který mi říká. Má fakt jinej svět. Takovej barevnej. A už jsem vám říkal, že nosí barevný podprsenky ? Je taková správně ujetá. By mě zajímalo jestli nosí kalhotky. Je taková drzá, že možná ne. Ráda provokuje. Potvora. Jen počkej až se ti dostanu pod ty kalhotky (který možná nemáš).

Včera za mnou byl Petr. Už jsem nebyl dlouho na kole. No jo, jenže já nemam čas, že jo. Vymýšlím strategii. Jak se dostat k jejímu únikovýmu vchodu. Jak ji ohromit. 

Taky mi volal Honza. Že bych mohl přijít na pivo, že s tou buchtou trávím moc času. A vůbec, že jsem se dost změnil. Tyhle kecy miluju.

Máma taky o víkendu říkala, že nějak jinak mluvim.

No a co, mám Helenu. Asi spolu chodíme. Si myslim. Nejen já. Snad.


O 3 měsíce později

Ty vole už i táta mi říkal, že mě nepoznává. A je fakt, že bych chtěl zajít zas na kolo. Mám nějakej špek, bo co to je. Helena je furt skvělá. I její kalhotky jsou skvělý, ale je fakt, že díky času s ní už nějak nemam čas na starý známý. Jo, o víkendu pojedu na kolo.


Zpátky ke knihám. Někdy jsou jako droga. Jako když se zamilujete. Vidíte hlavní myšlenku všude a ve všem. U těch seberozvojových je to navíc těžko odlišitelné. Chcete je číst znova a další, které vám rozšíří to, co už víte. Dokonce máte pocit, že se stáváte lepším člověkem. A pak jim taky můžete zcela propadnout. Některé knihy by podle mě měly být od určitého věku, zkušeností nebo mentální inteligence.

Léky a recepty dnes předepisují lékaři. Kdo se ale stará o naše duševní zdraví? Čím krmíme mozek ? Dáváme mu rozmanitou stravu ? Nečteme jen výhradně jeden typ knih, který nám potvrzuje to, co chceme slyšet? 

Knihu může napsat a volně šířit kdokoliv. Může být lékem, ale i zbraní. Přečtěte si Korán, Bibli, Mein Kampf. Kaddafího zelenou knihu a třeba i Vladaře.

Myšlenky

Šíří se. Sdílí se. Tak se občas zastavte, nadechněte a přemýšlejte, čím uspokojujete mozek. Jaký druh mentální masturbace to je.

PS: 7 návyků skutečně efektivních lidí je za mě TOP. Zbytek rozeberu v nějakém dalším článku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.